Dovolim si dat k dobru svuj vlastni zazitek z nedavne doby.
Jeden kluk se se mnou dal do reci v kuchynce pri umyvani nadobi, nic
zvlastniho, jen byl pomerne dost neodbytny, ale to jsem pricitala jeho
(zrejme pochazi z Maroka) temperamentni povaze.
Po trech dnech prohlasil, ze me miluje a zacal me presvedcovat, ze si ho
musim vzit. Na rovinu jsem mu rekla, ze ne, ze ho nemiluju, ze o neho
nestojim, ze nemuzeme byt vic nez kamaradi. Skoro porad (trvalo to tri tydny
nebo mesic, nez odjel) se me snazil presvedcovat, a to dost neodbytne, uz
jsem si myslela, ze bych si mela napsat na dvere: "NE!!!".
Veskere vysvetlovani nepomahalo. Takze jsem se mu zacala proste vyhybat.
A zacala jsem na neho byt protivnejsi. On se pak nastesti prestehoval z meho
patra na jine, takze jsem ho potom uz tak moc nepotkavala.
Tyden pred svym odjezdem se mu jeste podarilo presvedcit me, ze se chce
prijit - naprosto v pohode - rozloucit. Ve stanovenou hodinu neprisel, tak
jsem po akademicke ctvrthodince s desnou radosti vypadla ven a vratila se
radeji az hrozne pozde a doufala, ze uz ho do jeho odjezdu nepotkam. Jako
naschval, hned rano druhy den jsem ho potkala. Pry ze se zdrzel (mel jet nekam
do Frankfurtu). A jestli budu mit vecer cas, ze by se hrozne rad prisel
rozloucit dneska. Tak jsem souhlasila, vecer probehl nastesti v pohode, proste
jsme povidali. Prisel k rozumu. Ale obavam se, ze kdybych na neho nebyla
trochu neprijemna, asi by me (i pres me stale, jednoznacne a kategoricke
odmitani) presvedcoval porad.
Takze si myslim, ze v nekterych pripadech, kdy panove nechteji pochopit
a holka ma pocit, ze ji to uz obtezuje, asi opravdu neni jina cesta, nez byt
na onoho kluka trochu neprijemna. Taky si myslim, ze je lepsi rychly bolestny
rez nez dlouhodobe trapeni, o ztrate casu nemluve.
***** JANIKULA ******
|
