Ja to naopak chapu zcela. Kdyz se do me zamiluje kluk a ja se
snazim na nej byt aspon kamaradka, on se do toho zavrtava porad
hloubs a je to horsi, protoze ja mu nemuzu nijak pomoct, muzu
mu dat dost, ale ne tolik, co si preje.
To neni pravda. Aspon ne obecne.
Na druhou stranu, obcas se snazim nekoho odradit tak, ze jsem
_hodne_ protivna, daleko vic, nez normalne, nechovam se tak,
jak je mi prirozene - dotycny je znechucen, rekne si co jsem
na te krave videl a prejde ho to rychleji a bezbolestneji, nez
by se v tom placal...ja sice prijdu o kamarada, ale mam lepsi
pocit z toho, ze jsem nedavala zbytecnou nadeji. Asi tak
Netacislo by rict "nebudu s tebou chodit, povazuju te za kamarada"?
johanka
ok
|
