Kdyz se totiz nekoho zeptas, jestli te ma rad, tak uz mu v tom vlastne
branis. Branis mu v tom tim pitomym dotazem. Nejde o to, ze by se alespon
nekdy lidi nedokazali mit radi. Clovek mit rad klidne dokaze, ale neumi
to rict, kdyz se ho na to nekdo zepta. Cokoliv na takovou otazku odpovi, je
bud lez, nebo je to uplne bezobsazny.
***Reknete, neni to svata pravda?
Neni.
Dotaz nikomu nebrani odpoved. Muze mu branit vlastni vychovani, stydlivost.
Nemusi umet to rict, muze se bat. Treba nechce lhat, nebo si neni jisty. Ale
ten dotaz mu odpovedet nebrani, brani si jen sam v sobe.
Proc jen to drahe polovicky obcas nechapou?***Ale lze neodpovedet?***
Lze.
Lze, pokud je otazkou mineno "nerict ani slovo k veci". Lze i pokud je otazkou
mysleno "neodpovedet kladne". Chce to jen trochu pevne nervy. Smireni s
osudem (to druhe). Duveru v polovicku (to prvni).
Co je tak tezkeho na tom rict "Nedokazu ti odpovedet"? Ze by moc dlouhe? Tak
co je tezkeho na tom rict "Ne". Jedno jak druhe budu mit radsi nez "Ano",
bude-li odpovezeno uprimne.
ok
|
