Podle me je to v tom, ze ona nevi, co ma delat. A nechce toho kluka ranit
tim,ze mu to rekne narovinu. Neni ale lepsi mu to dat hned najevo a pak
delat jakoby nic? A pak teprve kdyz to nepochopi, pak byt protivna...
Kdyz jsem tak cetla janikulin post, vzpomnela jsem si na podobnou
zkusenost. Uz je to hodne davno. Jeden kolega se ke mne zcistajasna
zacal chovat jinak nez se vzdycky choval. Byla jsem z toho strasne
zmatena, protoze byval moc fajn. A pak na mi jednou rekl, ze se mnou
nechce byt "jen kamarad", ze se do me zamiloval. Rekla jsem mu, ze
nejsem sama, a on na to, ze to ani necekal. Taky jsem mu rovnou rekla,
ze nadeje sice umira posledni, ale ja mu ji nedavam, protoze toho
druheho mam moc rada. Od te doby mi ani na chvilku nedal pokoj. Asi to
myslel dobre.. Byl by me nosil na rukou (ja v te dobe mela o hezkych par
kil vic nez ted, takze by to patrne neprezil.. :*) ). Moje odmitani
zkratka nebral. Neustale na me nekde cekal, neustale me chtel nekam
doprovazet. Pak si na me pockal v satne, kde vysekl srceryvnou scenu -
klecel prede mnou, ze beze me nemuze zit, ze mu nevadi, ze mam nekoho
jineho, ze bude klidne "ten druhy".. Musim rict, ze v tu chvili jsem se
ho zacala bat. Skoncilo to tak, ze dal vypoved.
Asi jsem mu tehdy ublizila. On to tak urcite citil. Ale ani dneska
bych nedokazala reagovat jinak.
Byt "jen" kamarad s nekym, koho clovek miluje, mozna leckdo proste
nedokaze (lze to vubec dokazat?). Jen si nejsem jista, ze "hnusne
chovani" neco zmeni.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~Salome~~~~~~~~~~~~~~
... a zatim kolem bezel cas a mne unikly souvislosti
no nedivte se prosim vas
v takovy krasny spolecnosti...
|
