Je to zvlastni pocit, mam neutuchajici potrebu dusevniho exhibicionismu.
Dnes je patek, mela bych se nadsene vrhat v ustrety vikendu, ale nemam prave
ten pravy stimul. Pravda, budu vecer travit se svou skvelou kamaradkou v
divadle a buhvi do jak casneho rana pak budeme klabosit, o vikendu pak asi
potkam par kamaradu, budu trochu pilna, abych mela dobry pocit, a za staleho
prozpevovani pujdu zkontrolovat zahradu, jestli uz rasi hrasek a co dela
rozkvetla tresen.
To vsechno bude skvele, tak proc jsem ted tak prepadla?
Ze by za to mohli ti Rebelove, co tu hraji? Asi ne.
Ani jsem nesnedla otravene jablko, pomeranc byl taky OK, ...grrrrrrrrr.
Hm, ted mi to doslo!
Je mi smutno, protoze se blizi chvile, kdy jedna milovana osubka odjede. Na
dlouho a daleko. Amerika vola.
Oj, nejak se mi rozostruje pohled na monitor.
Vcera me zase tak zvlastne naladil film Na hromnice o den vice. Pada na me
tisen, kdyz si predstavim, ze treba dnesni den muze byt posledni. Pripomenou
mi to obcas hlasy z okoli, treba kdyz spoluzacka prijde s tim, ze nabourali
auto (skoncili metr od stromu na strese), ale nastesti vsichni zdravi.
A pak si uvedomim, ze moje dny nejsou promarnene, a je mi lip.
Asi bych mohla spoustu veci udelat jinak, asi i lip,...
Treba ted.
Koncim, jdu poslat jeden hrejivy mail na spravna mista.
Krasne a vonave dny preji!
Be Positive!
beepee :-)
|
