Ahojky,
nedavno jsem si v Praze prohlizel svoji knihovnu a hledal neco na cteni.
Pri tom prohlizeni mi padl do oka Komenskeho Labyrint, jen tak ze
zvedavosti jsem se zacetl s tim, ze to bude pekna otrava, ale omyl, pratele !
Tak aktualni a namety k zamysleni napechovany text jsem uz dlouho nevidel.
A pritom jde o dilo bezmala 400 let stare (Komensky ho napsal roku 1623 v
Brandyse nad Orlici).
A tak jsem se rozhodl, ze zde par uryvku prepisu - na Stripky se to nehodi,
je to prilis dlouhe a Salome by me po pravu "vynesla v zubech".
Napisu sem postupne text, ktery vysel i na CD v podani Marka Ebena s
varhannimi improvizacemi Petra Ebena.
I.
Kdyz jsem v tom veku byl, v kterem se lidskemu rozumu rozdil mezi dobrym
a zlym ukazovati zacina, vida ja rozdilne mezi lidmi stavy, r~a'dy, povolani a
prace, jimiz se zanaseji, zdala se toho nemala byti potreba, abych se dobre,
ke kteremu bych se houfu lidi pripojiti a v jakych vecech zivot traviti mel,
rozmyslil.
Na kterouz vec mnoho a casto pomysleje a s rozumem svym pilne se rade~,
na tom se mi ustanovovala mysl, abych sobe takovy zivota zpusob oblibil,
v kteremz by co nejmene starosti a kvaltovani, co nejvice pak pohodli, pokoje
a dobre mysli bylo.
I vysel jsem od sebe sam a ohledati se pocal, mysle, odkud a jak zaciti.
Vtom ihned kde se tu vezme clovek jakysi kr~epke'ho chodu, obratneho
vzhledu a reci hbite. Ten pr~ivina se ke mne, rekl: Jmeno me je Vsezved,
pr~i'jmi'm Vsudybud, kteryz vs~ecken svet prochazim, do vsech koutu
nahledam, na kazdeho cloveka reci a ciny se vyptavam, co zjevneho jest, vse
spatruji, co tajneho, vse slidim - a ty, pujdes-li za mnou, uvedu te do
mnohych tajnych mist, kamz bys nikda' netrefil. Ja slyse reci takove, pocal
sam v sobe vesel byti a rekl: Nu, rad se podivam, jaky je toho sveta beh, a
take-li v nem co jest, cehoz by se clovek bezpecne drzeti mohl.
II.
Kdyz ja takto premyslim, na jakes naramne vysoke vezi se octneme, takze jsem
se sobe pod oblaky byti zdal, z niz ja dolu pohle'dna, vidim na zemi mesto
jakesi na pohledeni pekne a skvele a siroke velice, rozdelene na
nescislne ulice, rynky, domy a staveni, a vsudy plno lidu jako hmyzu.
I di' mi muj vudce Vsudybud: Nu, tu mas, poutnice, mily ten svet, na nejz
se podivati zadostiv jsi byl. Ponevadz vsecko prohledati mas, nejdriv jde~me
na rynk. I vyvede mne.
A aj, nescislne zastupy vidim jako mlhu, nebo tu ze vseho sveta jazyku a
narodu, vselijakeho stavu a povolani lide byli. Jedni chodili, jini behali,
jini jezdili, jini stali, jini sedeli, jini vstavali, jini zas lehali, jini
se rozlicne vrteli.
Hledim tedy sobe na ne ostreji a spatrim nejprv, ze kazdy v houfu mezi
jinymi chode, masku na tvari nosi, odejde pak, kde by sam nebo mezi sobe
rovnymi byl, ji snima, a do houfu jiti maje, zase ji pripina. I chut se mi
udela, abych pohledel, jaci pak bez toho prikryti jsou. A vidim, ze
vsichni nejen v obliceji, ale i na te~le rozlicne jsou zpotvoreni: byli
trudovati, prasivi ci malomocni, a mimo to nektery mel svinsky pysk, jini
psi zuby, jini volove rohy, jini oslici usi, jini baziliskove oci, jini
lisci ocas, jini vlci pazoury, nejvic pak bylo podobnych opicim.
I zdesim se a reknu: Jake toto potvory ja vidim !
(pokracovani priste)
|
