Ahojky,
koukam, ze jsem vyvolal debatu o literature a skolstvi. Jen klidne
debatujte, to je fajn, jen to asi bude lepsi na Zamysleni, nez tady.
Mam pro vas dalsi pokracovani ukazek z Komenskeho Labyrintu
III.
Malo pak tu byl kdo zaha'livy', vsichni se praci nejakou zanaseli: ale
kterez prace nic nebyly nez hricky detinske. Nekteri i se svym stinem
hrali, jej merice, honice, lapajice. A to vse tak usilovne, az mnozi
stonali a potili se, nekteri se i pretrhovali. Nebo kdyz se nekdo s necim
motal a namahal, jiny prijda, pletl se mu v to, nekdy se jich v jedne
veci chytilo nekolik, pak nechali ji vsichni, a bezel kazdy ve svou stranu.
Naposledy spatril jsem Smrt nezi nimi vsudy se prochazejici: ona kosou
ostrou, lukem a strelami zaopatrena byvsi, vsechnech hlasem napominala, aby
se smrtedlnymi byti pamatovali. Ale jejiho volani zadny neposlouchal, kazdy
sveho blaznovstvi a neradu dale hledel.
Kdyz jsem spatril tak nescislne mnozstvi letajicich Smrti strel, na mysl mi
prislo: Kdepak ta Smrt tech sipu tak mnoho bere, ze se z nich nikdy
nevystrili ? I hledim a spatrim, ze ona zadnych svych sipu nemela, nez luk
toliko. Sipy pak od lidi brala, kazdy od toho, ktereho jim trefiti mela.
A videl jsem, ze lide sipy takove sami strojili a pripravovali, nekteri
ji je vsetecne a opovazlive sami vstric nosili, takze ona sotva brati a do
srdce jim vstrelovati postacovala. I zkrikl jsem: Jiz vidim, ze prave' jest:
Et mortis faber est quilibet ipse suae (kazdy je sam sve smrti strujce).
IV.
I vede mne a privede k ulici, v niz se pravi, ze manzele bydli, a toho
rozkosneho zivota zpusob ze mi pekne ukaze. A aj, tu stala brana, o niz
mi rekl, ze slove Snoubeni: pred niz byl siroky plac a na nem zastupove
lidu obojiho pohlavi, kter~i'z~ prochazejice se jeden druhemu v oci
nahledali, a nejen to, ale ohledaval jeden druhemu us~i', nosu, zubu,
krku, jazyku, rukou, noh a jinych oudu, meril take jeden druheho, jak
dlouhy, siroky, tlusty neb tenky jest. Zvlaste pak (toho jsem nejvic videl)
mescu, vacku a tobol jeden druhemu ohledoval, jak oduty neb slaby jest,
me~r~e a va'z~e. A vidim sic nektere smati se, vyskati, ale vidim take jine
sklope hlavu trapiti se, nespati, nejisti. I dim: Copak tito ? Odpovedel:
I to jest rozkos.
Vejdouc my za temi, kterez do brany pousteli, uzrim kovare jakesi, jak
kazdy ten par lidi do hroznych pout spinaji a spjate teprve dal pousteji.
Ja pak hlede pilne, spatril jsem, ze ta pouta ne jako na jinych ve~zne~ch
zamkem zamykali, ale hned je skovali, svarili a zaletovali tak, aby dokud
jejich na svete zivota, roztrhnouti se nemohli. Cehoz jsem se ulekl a rekl:
O, ukrutnejsiho vezeni neni, do nehoz kdo se jednou dostane, na veky k
vysvobozeni nadeje nema. Odpovedel tlumocnik: Ovsem z~et~ jest toto svazek
ze vsech lidskych svazku nejtuzsi, ale neni se ho proc bati. Nebo sladkost
toho stavu rada to jho podnika.
(pokracovani priste)
|
