Jen bleskem bych se chtel podelit o sve zazitky z navstevy kina, kde zrovna
shodou nahod davali film Na dotek (Closer). Tento kousek nedostane kazdeho,
nekteri jej nestihnou sledovat. Musim rict, ze me nadchl.
Varovani: rozhodne to neni komedie a rozhodne to neni akcni film. Spis se
jedna o komorni drama, ci jak to nazvat. Lide tam chodi a mluvi. Pripravte se
take na opakovane casove skoky (time warps) bez varovani a nekolik malo
restrospektiv.
Herecke vykony s takovym obsazenim nemuzou byt horsi nez vynikajici.
Nesledujte tento film v dobe depresi, zejmena partnerskych.
Mnoha filmum se nepodari konec (dokonce ma clovek obcas dojem, ze si producent
najal dobreho scenaristu jen na prvni pulku, nekdy ctvrtinu). Zde se vas
dle meho dotkne i finale.
Je docela s podivem, ze reziserovi Mike Nicholsovi bylo v dobe nataceni
73 let. Jakobychom meli pochopit, ze tema neni nove a stare rany jen tak
nemizi.
Nichols natocil mimojine: Kdo se boji Virginie Wolfove (8.1, top 250: #189),
bombastickeho Absolventa (8.1, top 250: #117), Hlavu XXII a Vlka.
Tento prispevek ma zvlastni titulek. Jde to nazev pisnicky, kterou je film
Na dotek zahajen i ukoncen. Jeji autor je v zahranici udajne popularni
Damien Rice. Tezko mohla byt vybrana pisnicka lepsi, i kdyz bez filmu uz tak
dobre nezni...
T.
|
