Queenuv napad mi prisel zajimavy, mozna proto, ze je par knizek, o
kterych stridave pri ruznych prilezitostech prohlasuju, ze jsou na spicce
meho zebricku oblibenosti, a pritom jsem si nikdy zadny takovy seznam
neudelal.
Uz tehdy, kdyz napsal svuj, jsem zacal premyslet, ktere tam patri,
stridave jsem zapominal, odkladal, vzpominal a zjistoval, kolik prectenych
knih uz jsem zapomnel. Na nekolik z nich jsem od te doby znovu narazil, a
jsou to i takove, ktere bych do prvni desitky zaradil. Zvlastni, jak si s
clovekem pamet zahrava.
Pojal jsem tu desitku jako knizky, ktere ovlivnily moje nazory, nebo me
alespon znatelne donutily kroutit si zavity, nebo knizky, ktere se me
nejakym zpusobem dotkly citove, takove ty po jejichz precteni zustanete
stauf, a mate pocit, ze vas neco obratilo naruby a zase zpatky (a tim druhym
si nejste uplne jisti).
Je to opacny postup, nez zvolil Queen, uz kvuli me derave pameti.
Neprobral jsem desitky knih, ktere bych vyradil, probral jsem ty, ktere mi
proste utkvely v pameti.
Nedelam si jakekoliv naroky na objektivitu. Naopak.
1, Umberto Eco: Jmeno ruze
Film je... fajn, ale kniha je uzasna. Lze si vybrat, jak ji chce zrovna
clovek cist - jako promyslenou detektivku, pusobivy horor, krestanstvi
diskutujici traktat, filosofickou uvahu... da se cist jako kniha na
premysleni pred spanim, i jako oddechovka do tramvaje. Pokazde, kdyz ji ctu,
narazim na neco, co jsem prehledl, neco skryteho v poznamkach pod carou, ve
Vilemovych uvahach, nebo mezi radky Jorgovych nenavistnych odsudcich smichu.
2, Daniel Keyes: Ruze pro Algernon
Tahle knizka o mladikovi, ktery chce "bit chitri", a na chvili se mu to
podari - ale jen na chvili - patri k tem z druheho ranku, tech, ktere hnou
emocemi tam nekde hluboko uvnitr u korenu.
3, Antoine de Saint-Exupery: Citadela
Ok, tim bychom koncili s kytkama. Citadela je hutne cteni, koneckoncu pro
nekoho je nestravitelny i Maly princ, ktery by se dal brat jako jeji
uzivatelska prirucka. Proti predchozim dvema ma pouze jednu nevyhodu - chybi
ji ta zabavna cast, kterou by si clovek mohl cist v tramvaji. Na nic si
nehraje - je to sbirka Exuperyho castecne nesouvisejicich nazoru, uvah,
pohledu, kritik, rozporu, obalena a hrube spojena do jednoho celku
zvetsovacim sklem zapisku osviceneho diktatora mysticke poustni rise.
4, Edmond Rostand: Cyrano z Bergeracu
V prebasneni Jindricha Pokorneho - Hrubinovo "bodnu juz" mi nejak
neprirostlo k... cemukoliv. Pribeh samotarskeho citliveho fanfarona, me
uchvatil uz v detstvi, a uz mi to zustalo. Rostandovi se podarilo odmerit a
promichat "velkou" romantiku, vtip, sarm i tragedii do jedne hry tak, ze (na
rozdil od mnoha jinych takovych pokusu) funguje dohromady, a celek je vetsi,
nez soucet casti. Dluzno dodat, ze povazuju za velmi povedenou i
francouzskou filmovou verzi s Gerardem Depardieu a Vincentem Perezem, ktere
se podaril ambiciozni projekt spojeni puvodnich versu s filmovym obrazem.
5, Ernest Hemingway: Starec a more
Vlastne delsi povidka, ktera s jednou postavou (a jednou rybou) rozehrava
drama o vzajemne ucte, cti, marnosti a vuli. Taky knizka, kterou kdyz
otevrete pred spanim, budik zamacknete pred probuzenim, protoze o ni zbytek
noci premyslite.
6, Ted Chiang: Dvaasedmdesat pismen
Pomalu postupuju k jinemu zanru. Paradoxne se nejedna o roman, ale delsi
povidku. Ted Chiang je vubec zvlastni autor - dlouho nic, pak napise
povidku, a spadne vam brada. Jde o sci-fi o zene, analyzujici pismo a formu
dorozumivani jine civilizace, ktere jeho poznavani meni i zpusob mysleni a
vnimani casoprostoru. Napad, jakym zpusobem se do pisma muze promitnout
mentalita druhu, a jak forma zpravy muze ovlivnit prijemce, je jeden z tech,
ktere prekvapi v dnesni zaplave sci-fi klise.
7, William Gibson: Neuromancer
Asi na "kultovosti" Neuromancera neco bude - a nasledujici Gibsonovy
romany uz na nej nedosahly. Jeho prvotina byla linearneji vypravena,
sledovala spis jednu hlavni postavu, a slouzilo ji to lepe, nez schema
dalsich knih - mnoho hrdinu, mnoho cest, na konci se vsechno spoji (Hrabe
Nula, Mona Lisa Overdrive, Idoru). Ani stylove roztristena Masina zazraku uz
me tolik nezaujala. Mozna nektere povidky (Ulomky hologramove ruze, Hotel
Nova ruze - hm, zase ty kytky) dokazi znovu dychnout horkym dechem Chiba
City, nebo jeho povidkova spoluprace s Michaelem Swanwickem Dogfight vycniva
nad prumer. Neuromancer ale chytne a nepusti, a hlavne nic neodpusti, proste
vas po hlave vrhne do nocniho polozivota Sprawlu, kovboju matrixu, umeleho
zivota na orbite... Gibson nic nevysvetluje, to je asi duvod, proc knihu
nekdo miluje, a nekdo nenavidi. Bud prijmete fakt, ze terminy a realie
cyberpunkoveho sveta se nepopisuji, ale proste se rovnou deji, anebo se
ztratite.
8, George Orwell: 1984
Asi neni co dodavat. Stejne jako Queen se nehrnu precist si tuhle
studii dystopie znovu, ale zustala ve mne, posunula hranice - nektere dal,
nektere zuzila, nektere pridala.
9, Ernest Thompson Seton: Dva divosi
A uplne jiny soudek - prakticky detska literatura. Takova Foglarovka po
americku o trech klucich, kteri si hraji na indiany. Jenze na rozdil od
Vinnetoua se tohle opravdu prozit dalo, a Seton knizku pro mladez sikovne
prospikoval skutecnymi navody na vyrobu siouxskych nastroju (teepee,
tam-tam, luk, celenka, rozdelavani ohne), cenou pratelstvi, odvahy, a cti, a
neprebernymi prirodopisnymi znalostmi. Ne ze by mi z nich neco zbylo,
maximalne vejmutovka (kterou v cechach skoro nepotkate), "panacek na
kazatelne" a svizel pritula (no, tu mam ted dokonce jednu doma). Luk by se
mozna jeste na pude nasel a potrhane platno na teepee jsme vyhazovali tusim
pomerne nedavno. S tou knizkou jsem v detstvi stravil spoustu casu, musim ji
sem zaradit snad i kdybych nechtel.
Desitka chybi. No, uprimne, dal jsem si proste fora. Nebyl jsem si jist,
tak treba casem. Mozna by tam mohla byt Kirinyaga Mika Resnicka, ale ac me
nektere jeji povidky uchvatily (Protoze i ja se dotkla nebe), pusobi na me
malinko, jenom malilinko vypocitane - a autoruv doslov, kde sam Resnick
jmenovite vypisuje, jake ceny ktera povidka dostala, tomu nepridava. Nebo
bych to mohl odbyt Salingerovym Kdo chyta v zite, ktery se mi taky do
jednoho kusu mladi trefil - ale bohuzel spis utrzky, nekterymi jednotlivymi
odstavecky, nez jako celek. Nebo bych po Queenove vzoru mohl zaradit skripta
Karla Mullera - Programovaci jazyky, ktere ze syntakticke analyzy jako
neceho, co jsem obchazel obloukem, udelaly jednoduchou, uchopitelnou,
uzitecnou vec.
Mno, nevim, zda tenhle seznam nekoho inspiruje k navsteve knihovny, to uz
spis k psychoanalyze autora - Seton vedle Rostanda a Chianga? Antiutopie,
skepse nebo marnost, schovana v Orwellovi, Gibsonovi, Hemingwayovi ci
Keyesovi? Ale co, jen do toho, nastenky tu na to jsou.
____________________________________________________________________pharook_
"Mesic je dulezitejsi nez Slunce", reklo dite. "Protoze sviti, kdyz je tma."
|
