O HLOUPEM HONZOVI
*****************
Na rozdil od zivota se to v pohadkach, mile deti, hlupakama jenom hemzi,
alespon oficialne. Jednim z techto uredne uznanych pitomcu je i nas Honza.
Lezi si pekne za peci nebo na wavkach a uz dvacet let predstira, ze ma obrnu
mozku. A tak zatimco ostatni chytraci rano v sest mazou na sichtu ve snehu, v
desti - nas hlupacek si jen lezi a lezi. Z toho je vskutku videt, ze to byl
notoricky blb. Byl by tak snad lezel dodnes, kdyby se neozvala priroda.
Sbalil si tedy pytlik buchet (makovych) a vyrazil do sveta. Nekde u Ceske
Trebove potkal na rozcesti babicku. "Aha...," rekl si. "Ja ji dam buchtu a
ona mi ukaze tu spravnou cestu za prachatou princeznou!" Babicka uz z dalky
natahovala ruku a povida: "Honzicku, dej mi...!" "Ja vim," povida Honza...
"tady mate, babicko," ...a vytahuje z kapsy buchtu. "Ale ne," povida babicka.
"Dej mi cigaro!" Honza si povzdechl, dal babce spartu a cekal, az mu ukaze
cestu. Babka nic. Klidne si sedi a cudi! "Kudy se dostanu k princezne?"
zeptal se nesmele Honza. "Tahni," povida mu babka. "Ale vzdyt vy mi musite
ukazat cestu, babicko... cestu za princeznou," rozciloval se Honza a clouma s
babkou. "Pomooooc, chuligan... chce me znasilnit," rve babka na celou naves.
Lidi se sebehli, Honzu chytili, odevzdali na policii. Dostal za pokus o
znasilneni trojku v II. napravni. Z toho plyne pouceni: Kdo sedi za peci, nic
nezkazi. Hlavne si pak pamatujte ryze ceskou poucku: Kazdy dobry skutek
zasluhuje prisny trest!
|
