...aby tech pohadek nebylo malo... jedna moje oblibena pro nejmensi...
Cvrcek a mravenci
Nehlucte, deti! Ani muk!
Povim vam pribeh z lesnich luk.
Bude to pribeh pohadkovy,
o mravencich a o cvrckovi.
Byl letni cas a hral i stin,
kdyz dotykal se kopretin,
k nimz sletali se broucci, musky,
motyli, vcelky, vretenusky.
Na kraji lesa zamek stal,
vsak nebydlel v nem zadny kral,
ba ani rytir, ani knize.
Meli tam byty, saly, spize
mravenci z lesnich palouku.
A do lesa a na louku
kazdy den vsichni, velci, mali,
pro potrevu se rozbihali.
A do bzukotu much a vcel
tam jasny hlasek housli znel.
Po noci zaznel jeste z sera
a jasal vzdy az do vecera.
To cvrcek hral. Jak rano vstal,
uz pod bradu si housle dal
a hral pak na ne bez unavy.
A povazte: hral vsechno z hlavy!
Kdo neslysel by, deti, rad
tak rozjasane housle hrat?
Vse vabi k tanci. I ty vcelky
se toci jako u veselky.
Jen mravenecci, samy spech,
se nepripoji k tanci vsech.
Ne ze by byli k hudbe hlusi,
vsak z prace nic je nevyrusi.
"Az padnou snehy na nas hrad,
nechceme poznat, co je hlad.
Moudry si misto tancovani
na zimu jidlo radej shani."
Cvrcek ma z toho jenom smich.
"Kdepak je zima? Kde je snih?
Dokud je leto, hraju letu -
ma pro mne sousto v kazdem kvetu."
A neda housle od brady.
A mravenecci s naklady
dal pospichaji loukou, lesem.
"At vcas tech zasob hodne snesem!"
Kdyz pri te praci nesnadne
nekdo z nich znaven upadne,
hned je tu zdravotnicka hlidka
a polozi ho na nositka.
Jen nekdy vecer, nez jdou spat,
mravenci prijdou poslouchat.
Usednou v mechu mezi smrcky
a cvrcek pozve druhe cvrcky
a housle cvrcci kapely
zahraji koncert vesely,
tak vesely, ze vse s nim zpiva,
a kdo je znaven, pookriva.
Odzvonil srpen cervenci -
a svedomiti mravenci
dal plni spize mraveniste.
Pak prvni list slet na strniste
a cvrcek stale s houslemi!
Uz podzim kraci po zemi
a zlut a cerven stromy zdobi -
a cvrcek nedba o zasoby.
Posledni kvitek davno zvad,
a s mlhami prisel listopad,
bubnuje dest a vitr svisti.
Mravenci uz jsou v mravenisti
a cvrcek venku osamel.
Uz nehra k tanci much a vcel;
bezradne bloudi vlhkym chladem,
vsak vic nez zimou trpi hladem.
Zklaman se vraci ze vsech mist,
kde v lete vzdycky mel co jist,
a doma ma jen prazdne misy.
Housle, ty davno neladi si.
Pak prvnim snehem zbelel den -
a cvrcek padl vysilen
a na housle mu tise snezi.
Vsak mravenci uz k nemu bezi!
A kdyz se cvrcek probudil,
uz snih a hlad ho nestudil.
Byl v mravenisti, v teplem sale,
a mravenci ho neustale
dal pobizeli, aby jed.
Vsak toho, deti, taky sned!
Kdyz vsechno snedl, vsechno dopil,
zahanben oci k zemi sklopil:
"Nebyl jsem moudry, ted to vim.
Ach, jakpak se vam odmenim?"
"O tom uz nemluv, cvrcku mily!
My sami jsme ti dluzni byli.
Kdyz jsi tak pekne v louce hral,
kazdy hned lehcej pracoval.
Zvedni zas housle, prosime te,
a hraj nam, cvrcku, jako v lete!"
"S radosti," rek' a housle vzal
a hral
a hral
a hral a hral...
_______________________________________________________________________________
Prepsano z nejlepsiho leporela na svete.
Varvara
|
