Dostala se mi do ruky knizka Roberta Fulghuma Mozna, mozna ne. Je to
pomerne zajimave cteni. Na jednu kapitolku z tehle knizky jsem si vzpomnela
jednou pri obede - pri pohledu na jednu nejmenovanou penezenku. Predem
upozornuju, ze je to pomerne dlouhe cteni.. tak me prilis nekamenujte.
Hmatatelne dukazy tajneho zivota jsou casto na dosah ruky nebo - jako
v pripade panskych penezenek - na zadku. Kdyz proti vam jde na ulici muz
v dzinsach, udelejte krok stranou, a az pujde kolem, tak se mu podivejte
na zadek. Vsimnete si, ze v zadni kapse mu pod urcitym uhlem poskakuje
tlusty, ctverhranny zmolek. Permanentne osoupane misto ukazuje na obvyklou
polohu penezenky, at uz penezenka a jeji majitel ted prave v tech dzinach
jsou nebo ne. Dokonce i pod sakem lze tusit tento hrbolek a osoupane
misto.
Na rozdil od zen, ktere kabelky stridaji, aby se jim hodily k botam nebo
spolecenske prilezitosti, maji muzi obvykle jenom jednu penezenku, kterou
nosi za vsech okolnosti - at jdou cistit septik nebo jsou pozvani na svatbu.
V dusledku toho je penezenka vlivem potu, telesneho pachu a casu takova
zkrabacena a bachrata, takze spis nez jako tasticka na bankovky vypada jako
takova ta nalepovaci bradavice. Za vsech okolnosti a ve vsech rocnich
obdobich patri na jedine misto na jedine hyzdi. Zkusil jsem si do zadni
kapsy kalhot dat penezenku sveho kamarada a mel jsem takovy zvlastni pocit,
jako by s mym svetem neco nebylo v poradku.
Vyznam penezenky vyplyva i z toho, jak se muz citi, kdyz ji ztrati. To je
velmi krizova situace a daleko presahuje hodnotu jednotlivych ztracenych
polozek, nehlede k tomu, ze vetsina tak zvane nejcennejsich veci, ktere
se daji nahradit, vlastne vubec nejcennejsi neni. Z tohoto pohledu jsou
penezenky univerzalnim klicem k sejfum tajnych muzskych zivotu.
Byl jsem pozadan, abych vedl seminar pro vyssi uredniky federalni vlady
ve Washingtonu. Konalo se to v dustojne atmosfere jedne z vladnich budov.
Ucastnici prisli s fasadou nemene dustojnou, nez mela ona budova.
Panove stredniho veku v tmavych oblecich a bilych kosilich, s decentnimi
loajalnimi vazankami, tmavymi ponozkami a nablyskanymi polobotkami. Pokud
meli nejake vlasy, pakkratke a uhledne zastrizene. Ve vsech smerech
uctydodni panove. Dostavili se s dustojnymi kufriky z jemne kuze. Jejich
vystupovani, pokud z nej nesel primo strach, bylo rozhodne impozantni.
"Mam prosbu, panove: Vyndejte laskave sve penezenky a polozte je na
stolek pred sebou." A oni z prostoru na zadku zacali vytahovat ty tluste
a stare kozene hamburgery - po mnoha letech pouzivani neforemne a osuntele.
Panove se zasmali. Jejich masky spadly.
"A ted, prosim, z penezenky vsechno vyndejte a rozprostrete to na stolku
pred sebou." Samotneho me prekvapilo, jak ochotne poslechli. Popichl jsem
jejich zvedavost - oni nevedeli, co je uvnitr, o nic vic nez ja. Objevily
se obvykle prakticke veci - penize, uverove karty, ridicske a ruzne
prukazy. V mnoha pripadech uz jejich platnost vyprsela. Skoro vsechno
ostatni byl takovy zapisnik. Vizitky z jednani, ktera se konala pred
mesici a roky. Utrzky papirku se seznamy veci, ktere je treba sehnat,
zaridit nebo koupit, a se jmeny opravaru a servisu. A ruzne zahadne
informace - opakovane se ozyvalo mumlani: "To ted avubec netusim, kde se
tohle vzalo, co to znamena, proc to tady vubec mam?"
Vetsina panu tam mela titerne papirky s cisly, jak clovek v penezence
nosit nemel: kod pro kartu do bankomatu, kombinace sejfu, soukroma
telefonni cisla, hesla pro pocitac a kody zamykacich skrinek. Vsechna ta
malinkata cisla byla napsana na minipapircich, jako kdyby mikroskopicke
rozmery mely zmast pripadneho nalezce ztracene nebo ukradene penezenky.
Vetsina panu si musela vyndat bryle, aby vubec ty svoje hieroglyfy
precetli: jejich oci, stejne jako pamet, potrebovaly pomoci. A zase se
ozyvalo to mumlani: "Teda k cemu tohle muze byt?"
A samozrejme ze byl odhalen jisty kulturni mytus - nekolik panu skutecne
melo v penezence kondom. Dosud v originalnim baleni, ale jako skoro na
vsem v penezence uz se na nem poznalo, ze tam je hodne dlouho - mozna
od stredoskolskych let; a tak jako na gymnaziu se stal zaminkou pro
odvazane vtipky, jake se nejcasteji ozyvaji v panskych satnach.
Skoro vsichni panove tam meli fotografie. Otrhane, vybledle fotografie.
Nic z posledni doby. Obrazky jejich deti a manzelek zamlada. Psi. Kocky.
A koza - snad rodinny mazlicek, i kdyz panove kolem tvrdili, ze je to
soucasna pritelkyne majitele te fotky.
Tou dobou uz si panove povolili - z vlastni vule - vazanky a sundali si
saka. Ne kazdy byl ochoten prozradit vsechno. Jeden pan svou penezenku
neotevrel ani se neuvolnil natolik, aby si sundal sako. Kolegove na nej
dorazeli, aby obsah penezenky take ukazal. Pro zacatek vyndal tri zbrusu
nove kondomy. Panove vyskocili a zatleskali mu. Muz zvednutim ruky pozadal
o ticho a rekl: "Clovek nikdy neni moc starej, panove - nikdy neztracejte
nadeji." A potlesk nebral konce.
Seminar se sunul k zaveru a me udivilo a pobavilo zaroven, ze si vsichni
bez vyjimek vsechno zase peclive ulozili do penezenek zpatky - vsechno do
posledniho papirku. A pak nastal dlouhymi lety nauceny ritual - kazdy pan
se malinko naklonil dopredu a ulozil ten svuj talisman a zapisnicek na
vyhrazene misto. Vzdyt nakonec ani neslo o penezenky. Takova penezenka
vlastne muze zachranit zivot - a proto ji mame pro vsechny pripady pod
zadkem.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~Salome~~~~~~~~~~~~~~
... a zatim kolem bezel cas a mne unikly souvislosti
no nedivte se prosim vas
v takovy krasny spolecnosti...
|
