Nenapada me dost dobre, jak tu knihu popsat, takze sem kousek postnu :)
Jeli pousti a chlapec dal naslouchal svemu srdci. Zacinal znat jeho
uskoky a lsti a ucil se je brat takove, jake je. A to pak prestal mit
strach a uz se mu nechtelo vratit, protoze jednou odpoledne mu srdce
reklo, ze je spokojene. A i kdyby si trochu stezovalo, rikalo mu, je to
proto, ze jsem lidske srdce, a to uz takove byva. Ma strach uskutecnit
sve nejvetsi sny, protoze si mysli, ze si je nezaslouzi nebo ze to
nedokaze. Srdce umira strachy uz jen pri pomysleni na lasku, ktera zmizi
navzdy, na okamzik, ktery nesplni ocekavani, na poklad, ktery misto aby
byl nalezen, zustane naveky skryt v pisku. Protoze kdyz k tomu dojde
srdce nakonec velice trpi. "Moje srdce ma z utrpeni strach", rekl chlapec
Alchymistovi, kdyz se jednou v noci divali na bezmesicnou oblohu.
"Rekni mu, ze strach z utrpeni je horsi nez utrpeni samo. A ze zadne
srdce nikdy netrpelo, kdyz se vydalo hledat sve sny, protoze kazdy
okamzik hledani je okamzikem setkani s Bohem a s Vecnosti."
Kazdy okamzik hledani je okamzikem setkani, rekl chlapec svemu srdci. Pri
hledani pokladu jsou vsechny dny skvele, protoze vim, ze kazda chvile
naplnuje sen o tom, ze jej najdu. Pri hledani pokladu jsem cestou objevil
veci, ktere bych byl nikdy nedoufal najit, kdybych nemel odvahu pokusit
se o neco, co je pastyrum nedostupne.
Jeho srdce pak na cele odpoledne ztichlo. V noci chlapec klidne spal, a
kdyz se probudil, srdce mu zacalo rikat veci z Duse sveta. Stastny clovek
je ten, ktery ma v nitru Boha, pravilo. A stesti lze najit v pouhem zrnku
pisku z pouste, tak jak to rikal Alchymista. To proto, ze zrnko pisku je
jednim z momentu Stvoreni, a Vesmiru trvalo cele miliardy let, nez je
stvoril. Kazdy clovek na Zemi ma poklad, ktery na nej ceka, reklo mu
srdce. My o tech pokladech ani moc nemluvime, protoze lide uz je netouzi
najit. Rikame o nich jenom detem. Pak uz je nechame na zivote, aby vedl
kazdeho k jeho osudu. Bohuzel vsak jen malokdo jde cestou, ktera mu byla
vyznacena, coz je cesta Osobniho pribehu a stesti. Ostatnim pripada svet
hrozivy a proto se stava stale hrozivejsim.
Srdce pak promlouva hlasem stale tissim, ale nikdy docela neumlkne. A my
jsme radeji, kdyz nase slova nikdo neposloucha: nechceme, aby lide trpeli
proto, ze nesli za svym srdcem.
"Proc tedy srdce nerekne lidem, aby sli za svymi sny?" zeptal se Santiago
Alchymisty.
"Protoze v tom pripade srdce trpi nejvic. A srdce nema rado utrpeni."
Od te chvile Santiago svemu srdci rozumel. Poprosil je, aby ho nikdy
neopoustelo. Poprosil je, aby se mu sevrelo v prsou a vyslalo varovny
signal, kdyby se svym snu vzdalil. A prisahal, ze toho signalu vzdycky
uposlechne. Vecer si pak o tom promluvil s Alchymistou. A Alchymista
pochopil, ze chlapcovo srdce se vratilo k Dusi sveta.
"Co mam delat ted?" zeptal se Santiago.
"Jdi dal k pyramidam," odpovedel Alchymista. "A porad davej pozor na
znameni. Tvoje srdce uz je s to ukazat ti poklad."
"To bylo to, co jsem jeste potreboval vedet?"
"Ne," odpovedel Alchymista. "Jeste musis poznat dalsi vec: vzdycky jeste
pred uskutecnenim snu se Duse sveta rozhodne proverit vsecko, cemu se
clovek pri putovani naucil. Nedela to ve zlem umyslu, ale aby si clovek
zaroven s tim snem mohl take osvojit ponauceni, jichz se mu cestou za
snem dostalo. To je chvile, kdy se vetsina lidi vzdava. V jazyce pouste
se tomu rika umrit zizni ve chvili, kdy uz jsou na obzoru videt
datlovniky. Kazde hledani zacina stestim zacatecnika. A vzdycky konci
zkouskou dobyvatele." Santiago si vzpomnel na jedno stare prislovi z
rodneho kraje. Rikalo, ze nejtemnejsi chvile nastava vzdy pred usvitem.
Paulo Coelho (Alchymista)
|
