Frantiska Hrubina silne zasahla srpnova okupace, existencialni uzkost se
promenila v nevylecitelnou nemoc, jez ho paradoxne ubranila pred vnitrnim
utrpenim.
Mam v zive pameti rozlouceni s basnikem v breznu roku 1971, obavu rodiny, ze
si okupacni rezim narodniho umelce oficialnim statnim pohrbem privlastni aspon
po smrti. Zabranil tomu Vilem Zavada, ktery se s pritelem v Rudolfinu
rozloucil. A ulozeni do hrobu na vysehradskem hrbitove, kde zdalky nahle
zaznel hlas kridlovky.
Ovsem i groteskni vyjev: kdyz k hrobu pristoupil knez, ministra kultury Bruzka
se zmocnil takovy des, ze hledel co nejrychleji zmizet. Ale kudy, kdyz mezi
ucastniky nebylo skulinky?
A tak jsme prihlizeli, jak statni ministr odtud skace pres hroby jako Dabel ve
strachu pred svecenou vodou. Symbol strachu pred pravdou poezie nemohl byt
silnejsi.
Vladimir Karfik, literarni kritik, editor a publicista
Kavarna magazinu Vikend DNES, 18. zari 2010
|
