V nedeli jsem dokoukal zbytek druhe serie
super serialu Chirurgove (Grey's Anatomy)
a chtel si jit lehnout. Vsak moje telo si
ze me zrejme chtelo udelat trochu legraci
takze po peti hodinach svijeni na posteli
jedu sanitkou a koncim na, do noci ponor-
enem oddeleni -- Chirurgie 4.B v Kladne s
hadickou v ruce a ledem na brise.
Rano se oteviraji brany zapovezenych mist
a sklapel se rychle topi v monotonii akce
kterou v kazde nemocnici snad kazdy videl
nejmene jednou. Za par hodin oteviram oci
a lapam po me dobre znamem bazantovi. Ale
po dalsich par hodinach uz zacinam pomalu
strasit na chodbe. Chod! Kdo nechodi, ten
jenom lezi.
Zluc uz ve mne nevre, invalidni organy uz
take neobsahuji. Rozkoukavam se po necem,
co by mi zkratilo cekani na me samotneho.
Cerne vlasy, zelene oci, vysoka postava a
neuveritelne krasne nohy. Tak jako ja, ma
krasnych dvacet let. A ta korunka co neni
korunkou..
Nocni smena na klidnem patre a s hodinami
noveho dne rostlo vasnive hrave sprizneni
spiklencu. Po ranu zmizela jako duch noci
a ja jen doklepaval minuty do formulare k
propusteni.
Dnes ma zase nocni..
A ja si porad rikam, ze ta ma introvertni
povaha musi konecne na povrch..
|
