Ahoj. Rozhodl jsem se poskytnout vam maly vyklad o smyccovych nastrojich.
Nebude to strucne, mozna vas unudim...
Housle a viola jsou nastroje velmi pribuzne, priblizne stejne stare. Lisi se
ve velikosti...
Housle se vyrabeji v nekolika velikostech (podle velikosti hrace) - housle
cele jsou ty nejvetsi, koncertni, proste pro dospele; dale jsou housle
trictvrtni (tzv. trictvrtky), pulky a ctvrtky. Jako sestilety jsem zacal na
pulkach, ale holky stejneho veku mely ctvrtky (rozdil je uz jen tak 2 cm,
zalezi na vyrobci). Pak jsem rostl, dostal jsem trictvrtky a nakonec (tusim ve
dvanacti) jsem mel uz ruce velke dost na cele housle. Lisi se pochopitelne i
velikost (a tvrdost) smycce.
Housle se ladi tak, ze na pevnem nastroji (klavir, varhany, spinet) se zahraje
mollovy akord D,F,A - to je takovy standard. Hraje se (pokud mozno) v prvni
oktave, takze ton A je "komorni A" (to je takovy hudebnicky standard tenhle
ton - ma 440Hz). Houslista si naladi svoji strunu A (treti), pak jiz ladi
ciste kvinty - nahoru strunu E a dolu struny D a G.
Viola se vyrabi asi jen v jedne velikosti. Nikdy jsem nevidel jinou. Je to
nejspise tim, ze na violu zacinaji hrat vzdy az pokrocilejsi hraci na housle.
Viola je jeste o kousek vetsi nez cele housle. Jinak je konstrukcne uplne
stejna, jen ma hlubsi struny - od nejvyssiho A pres D a G (tyto tri jsou
stejne jako u housli) az k nejhlubsi strune C. Ladeni je tedy opet stejne - po
kvintach.
Violoncello (nebo jen cello) ma stejny tvar jako housle a viola, ale drzi se
jinak - vsede na kraji zidle mezi stehny. Ladeni opet po kvintach, ale jake ma
struny si uz nepamatuji, kazdopadne jsou hlubsi nez predchozi nastroje (nekdo
me doplnte). Kontrabas (basa) je zase vetsi nez violoncello, hraje se ve
stoje, ma opet hlubsi zvuk nez cello.
Na housle a violu se hraje prevazne smyccem, jen zridka se brnka (tomu se
rika piccicato [pic~ika'to]), u cella je brnkani castejsi a u basy uz je
velmi caste. To je tim, ze vysoke tony rychle doznivaji, proto vlastne neni
mozne brnknout "dlouhy ton", zatimco hluboke tony rezonuji dlouho. To plati i
pro klavir a kytaru - obecne pro vsechny strunne nastoje. To si muzete zkusit
sami.
A zajimavost nakonec. Housle (i viola) maji svou dusi. To je takovy dreveny
kolicek vevnitr uprostred nastroje umisteny jako vzpera priblizne pod kobylkou
(to je zas ozdobne vyrezany "spalik", ktery drzi struny ve spravne vysce nad
hmatnikem). Duse je v houslich proto, aby se rezonance od strun dobre
prenasela na spodni desku nastroje, ta byva udelana z nejuslechtilejsiho kusu
dreva. Hrat na housle bez duse je utrpeni - housle pak maji mecive zabarveny
ostry zvuk (velmi podobny historickemu nastroji "skripky" - predchudce
housli). Obcas se stane, ze duse vypadne (kdyz jsem jako malej triskal s
futralem na housle v preplnenem autobuse). Nasadit ji je uz "pan Problem".
Housle maji totiz jen dva ozdobne otvory na vrchni desce. To se pak musi duse
z housli vytrast ven, pak privazat na obou koncich na reznou nit, pak se zas
vrati dovnitr a pomoci tahani za nite se vzprici mezi desky housli. Chce to
sikovnost i silu zaroven. Tim, ze se umisti vice pod hluboke nebo vice pod
vyssi struny, se da mirne upravit barva tonu a mirne i vyvazit hlasitost.
A jeste jednu zajimavost pro vas mam. Kytara a housle starnou kazdy jinak. S
kytarou se v principu nic nedeje, kdyz nekolik let stoji nekde ve skrini. Pak
ji oprasite, natahnete nove struny a muzete hrat (samozrejme az se struny
ustali v ladeni). Kytara nejvice starne tak, ze se na ni proste hraje. Kdyz
ji koupite novou (primo z tovarny), hraje tak, jak ma; postupne se s
pribyvajicimi roky se zvuk zatemnuje a slabne, coz je nezadouci. Koncertni
hudebnici maji svoje kytary jen dva az tri roky, vic ne.
Housle jsou na tom jinak. Uz drevo na vyrobu housli musi vysychat velmi
pozvolna po dlouhou dobu. Proslule Stradivarky (housle slavneho italskeho
vyrobce snad ze 17. stoleti) jsou znamy tim, ze jiz otec znameho Stradivariho
vybiral zdrave stromy a susil drevo na housle ve sve vlhke stodole. Kdyz se
housle vyrobi, nebyva jejich zvuk zrovna nic moc. Spise naopak. Postupem casu,
kdyz se na housle vydatne hraje, se zvuk zatemnuje, coz je stejne jako u
kytary. U housli je to ovsem velmi zadouci, aby mely mekky ale pritom jasny
zvuk. Kdyz jsem dostal svoje druhe cele housle, tak byly "dedictvim" po
nedavno zemrelem dobrem houslistovi z meho mesta, byly z roku 1904. On je
odkazal sve zname - moji ucitelce na housle, a ta je pujcila me - svemu tehdy
nejlepsimu zakovi. Pro housle je nejvetsim trestem, kdyz lezi nekde na pude a
nikdo na ne nehraje. To je jejich pomala a kruta smrt.
Dik za pozornost...
Karby
|
