Stary, velmi unavene vypadajici pes se mi nedavno zatoulal do dvora. Byl
dobre ziveny a podle pekneho obojku a cistoty kozichu bylo zrejme, ze o
nej bylo dobre postarano. Vrtel pratelsky ocasem a hloupe se usmival, jak
to umi jenom psi. Prisel pokorne za mnou a nechal se pohladit po hlave.
Cely stastny ze jsem ho neodmitl se oklepal a sledoval me domu. Kracel
pomalu po chodbe, pouze ocichal nabidnuty pamlsek, lehnul si na koberec do
kouta a za chvili uz spal.
Po hodine spanku se postavil, oklepal a znovu pratelsky pritom vrtel ocasem,
odkracel ke dverim. A ja jsem ho pustil ven. Pristi den se vratil, znovu
me pozdravil na dvore, sel dovnitr na stejne misto a v koute zase asi hodinu
spal. Tohle se opakovalo po nekolik tydnu...
Cely zvedavy jsem napsal a pripnul mu na obojek kousek papiru se vzkazem:
"Rad bych zjistil, kdo je majitelem tohoto nadherneho a mileho psa a zeptal
se, jestli vite, ze skoro kazde dopoledne vas pes prijde do meho domu a
hodinu se tu vyspi?"
Nasledujici den se pes prisel vyspat s odpovedi pripevnenou na obojku:
"Jmenuje se Rusty a zije v rusne domacnosti se sesti detmi, dve z deti jsou
mene nez trilete... snazi se jenom odpocinout si a vyspat se.
Mohla bych s nim zitra prijit i ja?"
|
