Hi,
jeste neco k te puvodni myslence. IMHO uvazovat nad sebevrazdou je "zcela
legitimni" (podle moderniho slovniku ;) Aby se predeslo tak zasadnimu cinu
spachanemu z emotivnich duvodu, ktere nejsou objektivni [prosim nechytat za
slovo s tim, ze racionalni mysleni take ne, a co vlastne je objektivni...].
Zkratka by bylo "uzitecne" [pozor nadsazka] sestavit nejakou teorii, soupis
pozadavku apod., ktere by davaly odpoved na to, kdy je takovy cin "rozumny".
Samozrejme nelze postihnout vsechny situace, ale clovek nalezajici se v
tak tizive zivotni situaci by si minimalne mel zodpovedet nekolik "spravne
polozenych" otazek.
Kdyz se to pokudim napasovat na Anonymouse, tak by me docela zajimala
*uprimna* odpoved (treba) na tyhle tri:
1) Nezalezi (mi) na nikom/nicem a nechci, aby zalezelo?
2) Neni nadeje, ze se to zlepsi, i kdyz delam maximum?
3) Rozhoduju se za normalniho zdravotniho stavu?
(napr. tezka deprese neni normalni zdrav. stav)
Bye, Endy/Endif
>>> Budme optimiste! Historie se prece vzdycky da zmenit. <<<
|
