Tak se mi povedla docela hloupa vec. Ukoncil jsem jeden rocnik a do
dalsiho jsem nemohl (podle nejakych stanov nasi vysoke skoly). Takze jsem
rok nic nedelal. Ale vubec nic. Dusledky se pomalu dostavuji. Vypada to
tak, ze budu rad, kdyz do dalsiho rocniku pujdu dalsi rok. Da se proti tomu
neco delat? Respektive nejak zlepsit svuj pristup k tomu? (nevim k cemu, k
zivotu, ke studiu, ke spolecnosti.... ?!?) Garant meho projektu me dost
serval a vytkl mi hlavne chybny pristup. Ze je to muj hlavni osobni problem
v tomhle. Tak nevim co s tim....
A kdo z nas to vi?
Kdyby se mel kazdy clovek ohlizet na kazdou prave uplynulou minutu, den,
ale i rok a bilancovat, co v nem vykonal podle svych meritek, podle meritek
druhych, asi by se zblaznil.
Na jednu stranu, zadny cas neni ztraceny. Ja zacal postupne na dvou
vysokych skolach a taky jsem je podle necich meritek 'proflakal'. Presto ani
v nejmensim nepovazuju ten cas za ztraceny, prece jsem v tom case zil, ne?
Vetsinu casu jsem sedel v temne pocitacove ucebne, chodili tam za mnou
kamaradi a malem mne pripsali do inventare te budovy. Mam na to sve vzpominky,
ktere mi bezdeky pomahaji v rozhodovani, cim stravim nasledujici minuty, dny a
i roky...
Smysl toho vseho... znas Monty Pythony?
Proc existuje Zeme a na ni my? Kdo cetl Stoparova pruvodce po Galaxii
vi, ze jediny a pravdivy smysl nasi existence je, ze Zeme byla sakumprask
stvorena na objednavku hyperinteligentnich pandimenzionalnich bytosti jako
obrovsky pocitac pro pokusne ucely. Vsechno kolem mne nasvedcuje, ze tomu tak
je. Chovejte se podle toho. :)
Tuttle
Splachovadla vynalezl milovnik priboje. (Jiri Zacek)
|
