Ahojte,
tento mail je i neni urcen vsem. Hlavne ho pisu, kvuli tomu o kom se v
nem pise ... a abych se vykecal ...
Mam kamarada, ktereho znam jiz od stredni skoly. Mame spoustu spolecnych
zajmu a tak kdyz nekdo z nas neco dela casem to zacne delat i ten druhy. Nez
jsem zacal bydlet se svoji slecnou tak jsme spolu bydleli na koleji.
Studujeme podobnou specializaci. No proste spoustu akci ...
V posledni dobe se ale nase cesty nejak rozdeluji. Stale mame spoustu
podobnych zajmu, ale uz to neni jako driv.
Oba mame mene casu a mame spoustu rozdelane prace. Ale hlavne kdyz se o
necem bavime, neumime se domluvit.
Asi kazdy z nas mel/ma nekdy obdobi, kdy se pro neco rozhodne a snazi se
to delat mucednickym zpusobem - za kazdou cenu. On napriklad zasadne odmita
chodit po trave, chodi pouze po prechodech, neutika na dopravni prostredky ...
Pravda jsou to veci, ktere nekdy omezuji toho druheho, ale v tom bych
problem nevidel.
V posledni dobe mi pripada nejaky ... nestastny ... nepochopeny ...
neoceneny ... nebo ja nevim co. Svym zpusobem za to muzu i ja, protoze mnoho
casu travi delanim neceho, co podle nej muze ulehcit praci a pak se to snazi
dat k dispozici. Ale me to casto pripada zbytecne ... rekl bych kanon na
vrabce ... a proto to nevyuzivam, ale ani nepochvalim. Nechvalim proto, ze jej
nechci povzbuzovat v dalsi zbytecne praci. Kdyz se mu pokousim vysvetlit, proc
danou vec nechci, vetsinou odpovi neco ve stylu "Tvoje chyba ...".
Taky me casto pripada, ze se dostavame do problemu typu ktery
programovaci jazyk je lepsi ... i kdyz tento konkretni jiz mame za sebou ;-))
Asi by me soucasny stav neznepokojoval, kdybych tyto zmeny citil pouze
ja. Rekl bych si, ze je docela mozne, ze se menim ja. Ale pripada mi, ze je
"na valecne stezce" s vice nasimi spolecnymi prateli. Ze casto reaguje ...
unahlene ... a spoustu veci bere jako utok na svoji osobu.
Nerad bych vse resil tim, ze budu postupne omezovat svuj kontakt s nim,
ale soucasna situace se mi nelibi a trapi me :((
(S)mejte se krasne ...
Petr
|
