A tak se koukam po okoli, divam se, s kym sdilet svuj cas, sva trapeni,
ale podvedome kdykoli se nekdo najde, stahnu se smutne do sve ulity.
Receno jednoduse - utecu. Tak nicim kazdy vztah, aniz by vlastne zacal,
nicim peclive kazdy jeho zarodek, protoze se vztahu bojim. Mam radost,
kdyz o me nikdo nestoji (vcetne tech, ktere miluji), protoze se nemusim na
nikoho vazat... a je mi smutno, ze o me nikdo nestoji. Mam ze sebe pocit
takove rozpolcenosti, zivota ve dvou osobach, ktere ani jedna nevi, co
vlastne chteji, krome toho, ze nechteji byt smutne a osamocene. Co s tim
muzu delat?
Dekuji vsem, ktere napadne nejaka rada, co delat, a sveri se mi
Anonym
Bojis se vztahu? Strach je mala smrt.
Bojuj s nim. Samota je peklo mnohem vic nez zatim myslis.
Naprosto uprimne ti rikam ze jestli se budes snazit byt sam a povede se ti to
tak toho budes za nejaky cas litovat!
Nevim jestli je to rada ale urcite je to muj nezor.
Ghandi
Ta zelva nam nepomuze!
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
radek.skrivan@vslib.cz
|
