Tak tu sedim. Posloucham si moji velmi oblibenou Groove Armadu
a jak tak premeslim, rikam si, ze neco nebude v poradku. Nebo
nekdo. Rikam si jestli to ma vubec jeste smysl. Jestli to stoji
za to vubec rano vylejzat s postele. Mozna jo. Mozna taky ne.
Ja nevim. Kdo vi. Kdo mi to rekne. Neco na BBSkach jsem uz zazil.
Tahle je nejlepsi. Ale doba pokrocila. Nic uz neni jako bylo.
Obloha uz neni tak modra. Slunce uz nesviti tak jasne. Ani tech
hvezd uz tolik neni videt. I lidi se meni. Vsichni. Sam se taky
menim, ale ne tak jak bych chtel. Chtel bych toho spoustu rict.
Rict to vsem. Ale oni to nechtej slyset. Oni nechtej slyset mne.
Nechtej slyset nic. Vubec nic. Co chteji? Co chcete? Co chcete
vy? Kazdy chce neco. Ja uz nechci nic. Mam toho dost. Vic uz
toho nechci. Co chci nemuzu mit. Proc? Nelze chtit neco co neni.
O co vlastne? Nac to chcit? Co s tim? Kdyz to nikdo nezna? Neni
prece hloupost chtit neco co na nic neni? Ale na neco to je.
Ale na co? Kdo to vi? Ja to nevim. Jenom hledam. Neco co neni.
A ja to nemam. Nikdo to nema. Tak jak vim co hledam? A jak to
mam najit. A kde to mam hledat. Jedine sam v sobe. A co kdyz
to nenajdu? Co pak? Jenomze co kdyz to najdu? Budu vubec vedet
co s tim? Asi ne. Nevim co to je. Jen to hledam. Vlastne to
nehledam. Uz jsem to nasel. Je to nic. A to mam. Mam to tam,
uvnitr sebe. Tam to mam. To je vse co tam mam. Nic jineho tam
neni. Vlastne je tam jen to nic. A na co to tam je? Kdo to tam
dal. Nikdo. To uz tam bylo. Nebo ne? Bylo tam vubec neco jineho?
Ano bylo. Kdysi tam neco bylo.... ale uz to tam neni. Nic to cele
pohltilo ... ale bylo to tam.
Byla tam
nadeje
...
..
.
.
uz neni
|
