Tak tu sedim. Posloucham si moji velmi oblibenou Groove Armadu
a jak tak premeslim, rikam si, ze neco nebude v poradku. Nebo
nekdo. Rikam si jestli to ma vubec jeste smysl. Jestli to stoji
za to vubec rano vylejzat s postele. Mozna jo. Mozna taky ne.
Ja nevim. Kdo vi. Kdo mi to rekne. Neco na BBSkach jsem uz zazil.
Ja take nevim, sedis v tichu, drzis dyku, namirenou proti svemu srdci,
staci jenom prudce bodnout.
A bude konec.
Konec trapeni, konec vseho...
Ale ma to cenu? Nevylezeni z postele nic neresi, nuz v srdci resi
Tvuj zivot jednou pro vzdy, ale je to stejne, tak stejne.
Nedelat nic, nebo udelat vsechno.
Obloha uz neni tak modra. Slunce uz nesviti tak jasne. Ani tech
hvezd uz tolik neni videt. I lidi se meni. Vsichni. Sam se taky
menim, ale ne tak jak bych chtel. Chtel bych toho spoustu rict.
Takovou modrou jako predevcirem jsem nikde jinde nevidel.
A pred pul rokem, jsem se na stejny kousek modre dival.
A nevidel jsem nic.
Vsechno se meni a ne vsechno se meni k horsimu, prazdne platno se
zmeni na obraz, seminko se zmeni v kvetinu nebo strom, z cisteho
papiru se stane mlostny dopis. Zalezi na tom, jake zmeny chces videt.
Obraz sezerou moli, strom pokaci drevorubci, kvetina uschne, dopis
shori neodeslany v ohni. Zalezi na tom, jake zmeny chces videt.
Rict to vsem. Ale oni to nechtej slyset. Oni nechtej slyset mne.
Nechtej slyset nic. Vubec nic. Co chteji? Co chcete? Co chcete
vy? Kazdy chce neco. Ja uz nechci nic. Mam toho dost. Vic uz
toho nechci. Co c
Nic nechces? Nechces dychat? Nechces zit? Nechces spat? Nechces umrit?
Nechces jist? Nechces pit? Nechces citit? radost, bolest, smutek, lasku,
teplo, zimu, vitr, dest, lidsky dotek,
Nechces videt? Nechces nic! Kdyz nic nechces - neexistujes.
je. > Ale na co? Kdo to vi? Ja to nevim. Jenom hledam. Neco co neni.
A ja to nemam. Nikdo to nema. Tak jak vim co hledam? A jak to
mam najit. A kde to mam hledat. Jedine sam v sobe. A co kdyz
to nenajdu? Co pak? Jenomze co kdyz to najdu? Budu vubec vedet
Take jsem hledal, smysl toho vseho, hledal jsem v sobe, hledal jsem
venku, hledal jsem v horach, hledal jsem v lesich, hledal jsem ve hvezadch,
hledal jsem v lidech, hledal jsem v ohni, hledal jsem v kouri, hledal
jsem v cloveku - a nenasel jsem.
Naslo si mne to samo, a bylo to tam, kde jsem to nikdy nehledal, na miste
kde by mne nikdy hledat ani nenapadlo.
Nevim co s tim, ale to je otazka casu.
Kdyz se za svym hledanim ohlizim, vidim, ze kdybych nehledal, nenaslo by mne
to.
Hledajici clovek je zvlastni a ono Te to neco, Tvoje neco, o kterem nic netusim
pozna podle toho, ze hledas. Nezalezi na tom, ze netusis co hledas, kdybych
prestal hledat, nikdy by mne to nenaslo, nikdy bych to nepoznal.
co s tim? Asi ne. Nevim co to je. Jen to hledam. Vlastne to
nehledam. Uz jsem to nasel. Je to nic. A to mam. Mam to tam,
uvnitr sebe. Tam to mam. To je vse co tam mam. Nic jineho tam
Tak se toho niceho zbav, kde neni nic musi byt neco, neb absence niceho
poukazuje na pritomnost neceho - nikdo netvrdi, ze neco je lepsi
nez nic. Ono i nic je neco. Ale kdyz v tobe je nic tak uz se tam nic
nevejde a pritom. Ty nemas nic, takze nic nemuzes dat.
Kdyz se nic zbavis, bude v Tobe prazdno a to muzes naplnit, protoze
v Tobe jeste nic nebude muzes to naplnit cim budes chtit.
Jenom ne nicim, to by ses dostal tam kde si ted.
Ano bylo. Kdysi tam neco bylo.... ale uz to tam neni. Nic to cele
pohltilo ... ale bylo to tam.
Byla tam
nadeje
...
..
.
.
uz neni
Zase bude.
Nebo zemres.
Nebo ne, ale nikdo si nevsimne zes nezemrel.
AnonyMouse
|
