Co je vlastne na tech genech tak uchvatneho, ze bychom meli touzit po jejich
reprodukci? Ze po moji smrti zustane na svete nekdo, kdo je mi podobny? Co je
mi po tom, vzdyt to nebudu ja a moje ja je pro mne nejdulezitejsi. Maximalne
se muzu vzhlizet ve svych detech, protoze jsem je splodil a vychoval, ale ne
proto, ze maj stejnou barvu oci jako ja.
No ale to jsem jinde, nez jsem chtel byt. (Jak uz jsem psal jinde, nejsem
dneska v kondici)
Pohadka o clovickovi
Jak to zacalo? Clovicek se narodil a bral rozum. Vsichni mu vstepovali co je
dobre, co je spatne, co se ma a co se nesmi. Clovicek to vsechno bral, veril
tomu a choval se podle toho. To bylo jeho obdobi duvery.
Nahle mel clovicek tolik rozumu, ze si to zacal uvedomovat. Vzdyt ja mam
vlastni rozum, rikal si, proc mam porad poslouchat co je dobry a co spatny,
na to si prece se svym rozumem prijdu sam. Nastalo obdobi vzdoru. Neprijdes,
rikali mu, my to vime, my jsme zkuseni. Clovicek se vztekal a vztekal az se
nakonec rozhodl odejit do sveta.
Opustil vsechny a sel sam, dal a dal, pryc od svych. Ze same samoty zacal
filozofovat. Jaky ma tenhle zivot vlastne smysl? Kdo ten smysl zivotu dal? Ma
cenu pokracovat? A podobne. Clovicek byl zmaten. Nevedel proc zije, pro co
zije a pro koho zije. Musim to zjistit, rekl si. A sel to zjistit. Ptal se
lidicek, ale nikdo mu nedokazal odpovedet.
Rozzlobil se tedy na hloupe lidicky a rozhodl se, ze si to zjisti sam daleko
od lidi, je na to prece dost chytry. Vysplhal na nejvyssi hory sveta,
zabloudil do nejhlubsich lesu sveta, plul po nejdelsich rekach sveta a vsude
se pokousel vypatrat smysl zivota. hledal ho v pohybu mravencu, hledal ho v
letu ptaku, hledal ho ve vyti vlku. Nenasel ho. Zastavil se a premyslel.
Nikdo a nic mi nepomuze, musim si pomoct naprosto sam, zanevru na vsechno a
na vsechny a budu se ridit jen vlastnim srdcem. Budu delat jen to co mi dela
dobre. Co bych ted chtel nejvic, zauvazoval. Uvedomil si, ze ze vseho nejvic
by chtel byt doma mezi svymi.
Vratil se domu a libilo se mu, ze ho radi vidi. Chteli vedet kde byl, co tam
delal a jake to tam bylo. Delalo mu dobre jim o tom vsem vypravet a tak jim
to vsechno vypravel. Potom, kdyz uz vsechno odvypravel, zacal to malovat.
Namaloval spoustu obrazu a vsechny je mel touhu rozdat a s nimi i kousky
sveho vedeni a hlavne mit radost.
Mel radost a jestli nezemrel ma ji stale, protoze nasel smysl zivota uvnitr
sebe sama. Nasel ho v sebeuspokojovani. A tak dal chodi po svete, vypravi sve
pribehy a rozdava obrazy.
Alnagon
Namaluju vam beranka: `~~@e
^ ^
|
