Zkusme se na to podivat analyticky:
smrt prijde tak jako tak.
Kdyz prijde ted, tak (v MEM pripade!):
- napacaham mene skoda
- bude mene lidi, kteri by mne ev. oplakavali, nez pozdeji, kdy bych mohl
casem ziskat vice pratel (spis v uvozovkach)
- nebudu jiz dale parazitovat na lidech pracujicich
- nebudou dalsi zklamana srdicka
- budou mit ode mne lidi klid
- ok, taky uz nebude nikdo, komu bych pomohl, ale to je irrelevantni v mem
pripade
- konecne uzavru jednu nesmyslnou existenci, jejiz existencni prinos, jako
suma pozitiv a ngativ je a byla by jeste vice pod nulou
Jenze: co prijde potom? Je to opravdu definitivni konec,nebo budu donucen
zodpovidat se ze svych aktivit, rozhodnuti, cinu atd.?
- jestlize to je def. konec, popru tim vsechno, na cem jsem kdy stavel a co
jsem povazoval za evidentne prokazane.
- takze to neni definitivni konec. Jak si zaslouzit definitivni konec? Asi
nejakym hrubym "porusenim pravidel" (asi by bylo na dlouhy lokte tu
polemizovat o tech pravidlech). Zabijet nikoho kvuli tomuto "vykoupeni" ale
nebudu, tak co? Zabiju sebe, cimz projevim opovrzeni nad sebou samym,
nedostatecnou uctu k tomu, co jsem DOSTAL do uzivani, coz by mohlo stacit ne?
- a co kdyz si to budu muset odcinit? Ne jen to ne. Protoze to ukonceni delam
z vedomi vlastni nedostatecnosti v nedostatecnem (ok, cubjektivne
nedostatecnem) okoli. Takze neni co odcinovat, protoze to povazuji za
variantu sice odsouditelnou, ale opodstatnenou a pripustnou pro svedomi (moje
svedomi!) a tim padem "nevinen".
Ale tady se mi to cykli - na jedne strane jsem vinen a proto nebudu nijak
"restartovan", na druhou stranu jsen nevinen, takze nenesu odpovednost a
nebudu to muset odcinit. Z toho vyplyva: bud jsem vinen a budu se za to
zodpovidat, budu nucen odcinovat, rekneme treba systemem znamym pod slovem
"karma" nebo "karmismus", ale klidne jinym, anebo vinen nejsem a moje
existence bude restaurovana, o coz taky nestojim...
Oboji je tedy spatne. Ani o jedno nestojim. Co mam delat, abych anuloval
(nevratne!) svoji existenci? Nenapada mne zadnej zpusob :-((( (mimochodem
TOHLE je duvod, proc zatim ziju - nenasel jsem zpusob, jak z toho doopravdy
ven).
Tak a cekam vase rady (na rady typu "svet je precikrasnej" a "preci tady
nenechas svy pratele, pribuzny atd." vam z vysoka kalim, myslim, ze jsem se
vyjadril dost jasne).
Anonym alias ahasver (ne jmenem ale stavem existence)
|
