Byl navenek nekdo jiny nez uvnitr. Ale to uz se tak lidem stava. Sedaval sam
pod hvezdnou oblohou, a dival se vzhuru. Pri tech pohledech poznaval, proc
si lide vymysleji bozstva. Ano, to nad nim bylo opravdu bozske. Hvezdy,
miliardy a miliardy zaricich hvezd. Ktera z tech perel je asi ta jeho stastna ?
Byla navenek jina nez uvnitr. Zvenku nestala a vesela. Uvnitr romanticka
tygrice a smutna vila. Nedivala se na hvezdicky, ale na smutne osudy kolem
sebe. Neunesla tu velkou tihu. Musela pryc a kdyz se naskytla prilezitost,
utekla.
Sel lesni pesinou, bylo jaro, vsechno kolem melo krasne svezi zelene barvy,
vanek mu cechral vlasy, potucek zurcel stale stejnou melodii, mracky
laskovaly se sluncem a on poslouchal cvrkot ptaku. Chtel pryc od lidi. Od
nenavisti, od lasky, od prace. Pryc. Do samoty. Do lesa. Na sve vysnene
panstvi. Do kralovstvi svetlusek. Svatojanskych broucku.
Sla s pritelem do jeho kralovstvi ticha. Hledala unik, zmenu, klid. Kdo vi proc
to delala ? Vedela co riskuje ? Nebo to nebyl risk ? Vedela predem, co se
stane ? Nevedela ? Vedela ? Kdo vi.
Nechtel ji komplikovat zivot, chtel ji pomoct tak jako chtel pomoct sobe.
Mluvil s lesklou travou kolem sebe, kdyz v ni lezel. Rozmlouval s
bledym mesicem, ktery byl kdesi schovany a poustel kole sebe namodrale oblacky
cigaretoveho dymu. Bylo mu krasne. Byl konecne svobodny jako ptak, nic ho
nevazalo, nic nemusel, jen mohl. Zavrel oci a snil. Vysnil si klid a mir.
Malokdy v zivote mu bylo tak hezky.
A pak musel jednou zpatky a musel i ji vzit do kruteho a prazdneho sveta ze
ktereho spolu odesli.
A on se ptal sam sebe. Pomohl jsem ji nebo zkomplikoval zivot ? A bylo mu
stejne smutno jak driv.
*TuttlEdit: corr*
|
