Osamelost diku neceka,
Presto ji vdecny jsem,
Za to, ze mi dala prohlednout
A poznat jak chutna.
Mozna to vyzni divne snad,
Ja vskutku dekuju ji,
Ze takovou pozornost mi venuje,
A ochranou ruku svou drzi.
Nedopusti, aby me kroky
Sdilel nekdo se mnou,
Abych mel koho pohladit
A nekdo hladil me.
I za to jsem vdecny,
Nikdo mi neublizi,
A nakonec, clovek si zvykne,
Tak uz to chodi.
A jak si tak prochazim zivotem,
Ani me nenapadne neco menit,
Osamelost je ma pritelkyne
A stesk bratr muj.
Provazeji mne uz dlouho
A nechce se jim pryc,
Jsou tim, nac se muzu spolehnout,
Ze nikdy nezradi a neopusti...
|
