Otviram znavene oci
probuzene z hezkeho snu
a divam se do bledeho rana
klicem v zamku otocim
prochazim v mlhavem dnu
ulici, kterou krici vrana
Tichounke selesteni kapek
po lehounce zvlhle zemi
upouta me usi k momentu
vzhlednu ode psich tlapek
vzhuru k mracivemu nebi
myslenka vzletne do svetu
Cestami ztichlymi prochazim
z temne travy stoupa dym
zlehka hali svet do zavoje skla
tajemne' s~edi, co provazim
na cestu mokrym vetvovim
tam, kde se spoji mrak a mha
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
|
