U kotniku reky nestrihana trava
pohupuje stezickou v rytmu mandoliny
slany vitr prilivu vzedmul kazdou hrud
labuti lodicky zhouply se na mesicni vlne
myslenkou proslo slu~ne~
barevnym vodotryskem
cmelaciho letu
od kridel po kvetu
zlatym piskem slunecnim
pohazene hriste mraku
pan v naskrobenem fraku
ukazal za sykorkou
hled!
nebe tak krasne~ modre'
skrze stromy
let~
za vsechny domy
najit dobre duse
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
Oh, what sad times are these when passing ruffians
can say 'ni' at will to old ladies.
|
