Ja vim, ze zivot neni jenom pohadka
Lide casto bloudi a cesty ztraci
Zlato pravdy radi meni za pouha pozlatka
Vsak kazde zlo mnohokrat se vraci.
Laska, ten vlahy lek na lidske trapeni,
Ta zlobu a nenavist ve vlocku promeni,
Co v dlanich se rozpousti lehounce
Ci v mori se rozplyne tichounce.
Pak z hor zazni hlas jak z andelskeho kuru
A vsichni zvedaji hlavy vzhuru :
"Kdybych mluvil jazyky lidskymi i andelskymi, ale lasku bych nemel, jsem jenom
dunici kov a zvucici zvon....."
Isabelle de La Fern
baronka z Linsdanu,
pani na Kamyku
|
