PROLOG:
hrbitovy... dlouhe a nekonecne rady rovu.. kolem kterych se krasne
prochazi za padajiciho vecera sychraveho dne... destnik pod pazi...
..a mrholi...
...je uz noc... a z komina sleha plamen
--------------------------------------------------
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Prochazim sedym soumrakem
cernou kvetinu pokladam
na hrob dnesnimu dni
mozaikou citu rozkladan
na ostre stripky beznadeje
...
Mraziva mlha objala hvezdy
sevrela mou dusi stinem
cernosede vsechny cesty
po kterych jak asfalt plynem
do ohne velke pece... jak hreje...
HREJE!!!
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
| 
