Otce tohoto velebneho vesmiru,
Slys mou pokornou pisen,
Nebot ja miloval tve hvezdy.
Jich svetlo a trpyt odrazi se prazdnotou
A ja stojim, nemy a udiveny,
S hlavou schylenou
Skladam svuj obdiv a nevim co rict,
Muj Vesmire
Tak mnoho jiz svitku popsano,
Tvou krasou a nadherou,
Slova se hledaji obtizne.
Jen pocity duse, niterne obrazy, stiny,
Temnota a radost, zal i smich,
Vyjadrit mohou
Vse, co chtel bych ti dat a nevim jak,
Muj Vesmire
Uprostred hvezdneho pole stojim,
Jen ty a ja, nikdo vic,
Jasna ta zare slunci kolem
Odrazi se mi ve tvarich a je mi smutno.
Miluji hvezdny prach v dlanich,
Opojny vitr
Svetlo a zar hvezd, komety chladne
Muj Vesmire
A presto preze vsechno, pres vsechnu lasku
A to mi promin, ze reknu to,
Strasne mi chybi male pohlazeni.
Tve hvezdy jsou nadherne, ale lasky neznaji,
Me srdce je miluje a prec place
Osamelosti
Nikdy te neprestanu milovat,
Muj Vesmire
(kraceno)
|
