Prazdnota
Prazdno
svet v temnotach se topi
co to jen zradny osud tropi?
Prazdno
lidske ziti ztraci smysl, nic,
prazdno a cerna mysl.
Nekde v hlubinach duse se potaci,
marne hledaje na cestach se obraci,
nadeje na navrat postupne poztraci.
Ponure, stinem pokryte jsou jeji cesty,
prochazi ruinami, horicimi mesty
jen ohen a plac, nenavist a dym stava se kazdy den obrazem tvym.
Nezmuzes nic s zivotem nicotnym,
vse jest dano osudem, pro tebe neznamym.
Byt srdce doutna citem plamennym
nachazis stale jen smutek a stin,
proto nerikej nic o sobe ostatnim.
Kdoz sve nitro odkryje
druhy podle, zradne vse uzije a nemilosrdne nozem Te zranuje.
V tom ale coby prizrak z mlhy se vynori pocit zvlastni
a proti vsemu hovori.
Neni pravda, ze clovek jen zivori.
Veris?
Nahle vubec netusis
druheho vsak zaskocis jen tim, ze umis sebe sameho dat,
rici jen obycejne mam te rad.
mala Tisiel z Ostrova snu
|
