Hej smrti, vitej,
Jiz stloukam si rakev
Pro svoji dusi,
Divcina milovana
Rubas mi vysiva
Svymi slzami.
Jaky je to pocit?
Mit me zas v moci,
Opet me zabit...
Jaka to slast...
Nepoznal jsem to
Uz strasne dlouho...
Opet umiram,
A co hur,
Ma duse je to,
Co mizi v tvem chrtanu
Nemohu, proste nemohu...
Lasky mi neni dano...
Je mi te lito, clovicku,
Jsi ma duverna znamost,
Ale zemrit musis,
Tak uz to chodi;
A ja si nevybiram,
Jsem smrt.
To, ze ses spalil zas?
Je mi to k smichu,
Copak jsi nekdy mel stesti?
Ty na to nemas narok,
Jen nes si pekne svuj zal,
Ja jsem tva duverna znamost,
Jsem tvoje smrt,
Tvuj chlad,
Tvuj smutek
A jediny, kdo te kdy miloval,
Uz chapes?
Jsem jenom ja.
Tak prestan se konecne branit
A hledat kus lasky v zivote,
Nikdy ho nenajdes,
Vsechno ti zkazim,
A pokud bys nahodou i neco nasel,
Ne na dlouho, to mi ver...
Vezmu ti nadeji i lasku
Jen ja a ty
Smrt a zkaza,
Navzdy spojeni...
|
