Tolik zavrenych oci
v kloubnich jamkach ust
paze si nahe smocim
v ledu
cerstve napadanych krup
Zacal jsem chapat pust
jeho telo ve mne roste
zhoubne si buji v myslenkach
poprve nebo poste
marne me myslenky proste
oslysi moje oci lidsky strach
ze sama samoto sebe
rukama svetlotok
zebe
hlazenim
ukryva
Mesic
stydne mi
Nilgiri
v poharku
chrstnu caj do nebes,
Polarku zatemnim skvrnou
hnedy vres
rozkvete krvi
pod kameny
matny lesk
to vitr padl jako blesk
podtaty... ztuhly
------------------------------------------------------------------
Norman knyghte
Le Petite Rire
Oh, what sad times are these when passing ruffians
can say 'ni' at will to old ladies.
|
