Nemiloval jsem sva slova;
Stejne ona nemilovala me.
An nedaji mym ustum smich,
Natoz pak vykricet vsechno nahlas,
Pak by dustojna ozvena zmenila se v halas.
Potom ma rec jiz pomalu
Odumira na rtech mych.
Neopetoval jsem tvou lasku;
Avsak tys dal milovala mne.
Ve hvezdnych dalavach trpyt oci tvych,
Vidim ho stale, jdu za nim bliz.
Kdybych tak mohl jen vzit slova sva zpet,
Nemohu, ach pane nemohu
Odpust to mnozstvi hrichu mych.
Nyni se vracim k tobe,
Do tveho luna - zpet...
A pak dal, znovu byt tebou
Byt telem tvym, ocima tvyma...
Videt tve hvezdy, citit jich zar,
O vesmire, vesmire mocny,
Milostive jen na mne shledni...
Staci mi malo...
Zas po nocich toulam se hvezdami sam,
Touhu tu vecnou v srdci ja mam.
Chodim jich svetlem
Hreji se teplem
Diky ti, Hvezdo ma nejjasnejs,
Diky ti za Vesmir, za jeho hloubku,
Nezmernou dalavu temnoty sve...
Upadam do ni...i myslenky me.
Chtit byt tu s tebou je touha ma
Ze by se snad kdy naplnila
Ne, to jest jen chimera ma;
Toulam se hlubinou temnot,
Obcas pak pohlednu vzhuru a vim,
Ze k ocm tvym zas se navratim.
Hvezdo ma, ja miluji...
Miluji vesmir, miluji tebe,
Nemohu nevratit se;
Zradil bych sebe;
Tebe pak ztratil...
Snad preci jen...doufam dal,
Lasko ma vzdalena, nehlubsmij al,
Ach ano, ja vratim se zpet,
Nebudu cekat, vratim se hned.
(Prevzato z Almanachu kosmickych Veilose Alastara, kraceno)
~
|
