Vsichni, kdoz objevuji veci jiz zname,
At otevrou oci, aby mohli prohlednout.
Nebot pro zivot vzdy smysl mame,
I kdyz jej zahaluji zavoje temnot.
A tak ja objevuji svou lasku k Tobe,
Nasloucham srdci svemu a dekuji.
Dekuji mu, ze dovolilo poznat mi sebe,
A odhalit, ze citim to, co jsem kdys ztratil.
Bylas to Ty, lasko moje vecna,
Za to, co svou hrdosti a slepotou jsem Ti zpusobil,
Se Ti omlouvam znovu a stale,
Odpust mi, prosim, a bud vdecna.
Vdecna bud Vesmiru, ze zmenil me.
Vratil jsem se ted k Tobe, zlomeny, sam,
Vyslys me, me srdce krvaci a zmira zalem,
Smutkem a strachem, ze prestalas me rada mit.
Nemuzeme-li totiz milovat, pak zemreme.
Nejsme-li milovani, nema-li nas nikdo rad,
Pak nezijeme a Vesmir jen pohrdave
Existenci nasi mlcky toleruje a trapi se.
Vsichni jsme deti jeho, milujeme ho,
Proto je zklamany, kdyz necitime vic,
Proto se Ti ted zpovidam, lasko,
Doufajic, ze alespon trosku naslouchas
|
