Sklanim se k meho kone hebke siji
unikam mrazivemu svetu
slysim troubeni jelena v riji
vracim chladivy usmev vetru
mijim stovky mrtvych domu
vystydlych valkou ohavnou
hledim do mlcicich stromu
uhanim cestou unavnou
Pryc jsou ty studene konciny
vracim se domu, do Vezi
vita me naruc odveke otciny
ach, jak muj kun lehce bezi
Jasne zlate hvozdy lemuji
Kraj kouzel, vecny smich
slycham drozdy, poletuji
zde nikdy nenapadne snih
Tam Pani jest
zahrady ve vecnem kvetu
tam neni lest
Veze zavrene jsou svetu
|-''`;-"'/-
/-\ \|---\-_
|_-| \ FANGORN
\/ |**| Hvozdu pan
\--|'||--\
|
