Svetlo Luny jen probleskuje tmou.
Za obzor do dali se pisecne duny dmou.
Vitr jemny pisek unasi, nemilosrdne Te sleha do tvari.
Presto jdes dal a vitr stopy zameta.
Nohy uz ti nepatri
nikdo nikdy tvou tvar nespatri
Jen par chvil zivota Ti zbyva
v usich zni jen vetru pisen tkliva,
obzor se jasni,
jindy vse pod sluncem zkrasni
Dnes vsak tvuj cas tise pocita, nemilosrdne, mrcha jedna podsita
v rukou citis jen rozpaleny pisek
v ustech skripe mezi zuby
nezbavis se proklete sudby
hlava na ramena pada jen plac a zmar s tebou zustava
vse meni se v stenu plamennou
uz vis, tohle je od sveta na rozloucenou
nez vydas se na cestu vzdalenou.
mala Tisiel z Ostrova snu
|
