Kdyz rano Slunce vstavalo
z prikrovu sedavych smutnych mraku
s barvou nebes si hravalo
zalevalo rudym zarem trosky vraku
co spaly tak znavene a ubite
placem a hudbou v sobe ukryte
jen spaly, schoulene v hrobe
co vykopaly kdysi davno sobe
Jak Slunce zahnalo Mesic z oblohy
odesla tisiva Noc a utekly matohy
nastoupil zal na pochod svetlem
a smutku kral brectanem ovencen
otevrel oci
a zaplakal.
----------------------------------signaturefile------------------------------
:) <- That's me! :)
Smejte se - treba nekomu uzdravite nemocnou dusi.
|
