Pod ztichlym semaforem
na studenem obrubniku z kamene
ve trpytu musich kridel
co chvili nejaka konci v plamenech
Na tacku od piva prileenou svicku
hreje si ruce
u jejiho plamene
Oci nevidi
Usta nemluvi
Na rameni sovu
na nohou sandalky
od zimy cvakaji ji zoubky
ve staccatu podzimniho valciku
Kdyz prisla tak nebyla
odesla a zbyla tu sama
Honosny pan utrousil penizek
lacnila po pohledu, usmevu, neze
zazvonil kov mince
co maji dneska za kneze
Kaluz se trpyti drobnymi vlnkami
slzycky a kapkyvosku
padaji ...
Nikdo ji nechce
nikdo cas nema
pro same ji hledani ji najit
Smutna
boji se promluvit
Svicicka zhasla
Posledni kapka slzi
rozehnala vlnky
zvedla se jako vanek
a vydala se hledat jine svetlo
|
